Druhý den bikepackingového výletu z Prahy k Baltskému moři měl všechno, co si člověk pod pojmem dobrodružství představí – nejisté počasí, přejezd hranic, technický problém v ten nejhorší možný moment… a nakonec i noc v opuštěné horské chatě, která nás ochránila před pořádným slejvákem.
Ráno jsme vyjížděli s vědomím, že nás čeká dlouhá etapa přes sever Čech do Německa. Přes 130 kilometrů, profil, který se nechce dát zadarmo, a počasí, které už od startu napovídalo, že to nebude jen pohodová letní jízda.
Datum: 7. července 2025
Vzdálenost: cca 133 km
Čas v sedle: přibližně 6 h 45 min
Celkové převýšení: cca 925 m
Profil jízdy: převážně asfalt, klidné silnice v severních Čechách a Německu
Ráno: těžký vzduch a nejistota
Od prvních kilometrů bylo cítit, že počasí se dneska bude rozhodovat za pochodu. Zataženo, vlhko, občasné kapky. Nic dramatického – zatím. Přesně ten typ dne, kdy jedeš dál, protože jiná možnost prostě není.
Krajina severních Čech postupně houstla. Lesy, klidnější silnice, minimum provozu. Tempo bylo rozumné, ale nohy už věděly, že včerejší stovka kilometrů nezmizela beze stopy.
Přejezd hranic: nenápadný, ale silný moment
Přejezd z Česka do Německa byl vlastně nenápadný. Žádná brána, žádný dramatický moment. Jen značka, změna povrchu silnice… a pocit, že jsme oficiálně opustili domov.
Od té chvíle se výlet přepnul do jiného režimu:
- jiný jazyk
- jiný rytmus vesnic
- jiné obchody, jiná infrastruktura
Najednou jsme byli skutečně na cestě.
Když se počasí na chvíli umoudří
Zhruba v polovině dne se počasí nečekaně zlepšilo. Déšť ustal, objevily se světlejší mraky a my jsme začali znovu věřit, že dnešní noc proběhne v relativním suchu.
Tohle jsou ty momenty, kdy bikepacking vrací energii:
- jedeš krajinou, která tě baví
- hlava se uklidní
- tělo najde rytmus
Jenže… jak už to tak bývá, klid netrval dlouho.
Déšť, porucha a poslední kilometry
Těsně před cílem přišel déšť. A ne ledajaký. Prudký, studený, nekompromisní. V momentě, kdy už jsi unavený, promočený a chceš být prostě někde pod střechou.
A přesně tehdy se to stalo.
👉 Prasklo řadicí lanko. 😀
Řazení přestalo fungovat prakticky okamžitě. Kolo zůstalo v jednom převodu, déšť sílil a před námi byly poslední kilometry, které najednou působily nekonečně.
Tohle je přesně ten typ situace, kdy:
- si říkáš, proč to vlastně děláš
- zároveň víš, že právě tohle jsou momenty, které zůstanou
Opuštěná chata a nejlepší rozhodnutí dne
Už skoro za šera jsme narazili na zavřenou horskou chatu s krytým posezením. Vypadala, že funguje hlavně v zimě pro běžkaře, teď byla úplně prázdná.
Rozhodnutí bylo rychlé a správné:
👉 tady dneska spíme.
Ještě před definitivním uložením jsme sjeli do nejbližší vesnice:
- něco k večeři
- základní nákup
- pár piv 🍺
Vrátili jsme se zpátky, najedli se, vyměnili promočené vrstvy a zalezli pod střechu.
Ráno potvrdilo, že jsme měli štěstí
Kolem páté ráno přišel pořádný slejvák. Déšť bubnoval do střechy a bylo jasné, že kdybychom zůstali někde venku, noc by byla výrazně horší.
Leželi jsme v suchu, poslouchali déšť a věděli, že:
tohle rozhodnutí nám zachránilo nejen vybavení, ale i náladu do dalších dnů.
Statistiky dne 2 – rychlé shrnutí
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Vzdálenost | cca 133 km |
| Čas v sedle | přibližně 6 h 45 min |
| Celkové převýšení | cca 925 m |
| Průměrná rychlost | okolo 19,5 km/h |
| Počasí | zataženo, déšť, večerní slejvák |
Co si z druhého dne odnést
✔️ Technické problémy si nevybírají ideální chvíli
✔️ Přístřešek je někdy víc než plánovaný cíl
✔️ Pár piv po těžkém dni chutná jinak
✔️ Bikepacking není o komfortu, ale o příbězích
Závěr: den, který prověřil všechno
Druhý den bikepackingového výletu byl zlomový. Poprvé jsme řešili vážnější technický problém, poprvé jsme opravdu zmokli a poprvé jsme spali „na divoko“ v prostředí, které jsme si neplánovali.
A přesně takové dny dělají z cesty skutečné dobrodružství.
👉 Pokračování:
Bikepacking den 3: Praha – Balt den 3: Vítr, zima a noc nad řekou
Leave a Reply