Bikepacking je zvláštní v tom, že dobrodružství nezačíná až na trase. Často začne mnohem dřív – ve chvíli, kdy ještě za tmy zamykáš byt, tlačíš kolo do metra a v hlavě se ti míchá únava s očekáváním. Přesně tak začal i náš první den na legendární cyklotrase Alpe Adria, která nás měla během několika dní dovést ze Salzburgu až k Jadranu, do italského Terstu.
Tenhle článek je jen o prvním dni. O rozjezdu. O euforii, ale i o tvrdém střetu s realitou, který přišel dřív, než bychom čekali.
Ráno, kdy město ještě spí
Vyrážel jsem z bytu snad ještě za tmy. Praha byla tichá, metro poloprázdné a já jsem si připadal trochu jako někdo, kdo odjíždí na dlouhou cestu bez jistoty, co přesně ho čeká. Na Florenci jsem se potkal s Veronikou, kolegyní z práce, se kterou jsme měli celý bikepackingový trip absolvovat.
Flixbus odjížděl zhruba v 6:20 a s ním i naše poslední zbytky pohodlí. Kola v zavazadlovém prostoru, batohy připravené, kafe v ruce. Jakmile se autobus rozjel, bylo jasné, že teď už není cesty zpět. Čekalo nás několik hodin přesunu, ale i to k tomu patří – přechod mezi běžným světem a tím, kde se dny měří v kilometrech, ne v hodinách.
Do Salzburgu jsme dorazili kolem jedné hodiny odpoledne. Autobus nás vyhodil prakticky ideálně – u parkoviště hned vedle cyklostezky, po které jsme měli vyrazit. Žádné složité přejezdy městem, žádné bloudění. Převlékli jsme se do bikerského, udělali malý nákup – pití, kafe, nějakou svačinu – a během pár minut už jsme stáli na začátku trasy.
A najednou to bylo tady.
První kilometry na Alpe Adria
Alpe Adria je jedna z těch cyklotras, které si tě získají okamžitě. Už během prvních kilometrů máš pocit, že jedeš po cestě, která má směr a smysl. Stezka je kvalitní, přehledná, a hlavně – okolí se začne velmi rychle měnit.
Město mizí, krajina se otevírá a před tebou se objevují hory, které máš doslova na dosah ruky. Slunce svítilo, počasí bylo skoro až podezřele dokonalé a my jsme zastavovali častěji, než by bylo „rozumné“. Fotky, videa, krátké pauzy jen proto, abychom se rozhlédli. Ten pocit, že jsi konečně na cestě, je těžké popsat – všechno do sebe zapadne a ty víš, že přesně kvůli tomuhle ses sem dostal.
Jeli jsme převážně podél řeky, v klidném tempu, bez tlaku na výkon. První den měl být spíš rozjezd, seznámení s trasou, s koly naloženými bagáží i s rytmem dne.
Hallein: místo, které změnilo tempo dne
Projížděli jsme městečkem Hallein, které působilo klidně, skoro ospale. Úzké ulice, rodinné domy, zahrady. Nic nenasvědčovalo tomu, že se tady náš den na dlouhé hodiny zastaví.
Pak se to stalo během vteřiny.
Projíždějící skútr, leknutí, špatná reakce – a Veronika narazila do zaparkovaného auta. Náraz ji odhodil na zeď, o kterou se nepříjemně odřela a narazila si žebra. V tu chvíli šla veškerá euforie stranou. Najednou neřešíš trasu, kilometry ani plán. Řešíš, jestli je člověk vedle tebe v pořádku.
Zastavili jsme, sundali kola, snažili se zorientovat v situaci. Naštěstí se velmi rychle ukázalo, že místní lidé jsou neuvěřitelně vstřícní. Paní, které patřilo auto, se zachovala naprosto lidsky – přinesla obvazy, pustila vodu na umytí ran a pomohla nám všechno dát dohromady. Následovalo sepisování papírů, ošetření odřenin a dlouhé čekání.
Na místě nehody jsme strávili zhruba dvě hodiny. Čas, který se v bikepackingovém plánu jeví jako katastrofa, ale ve skutečnosti tě naučí zpomalit a přijmout fakt, že ne všechno máš pod kontrolou.
Veronika byla potlučená, později se doma ukázalo, že má nalomená žebra, ale v tu chvíli se rozhodla pokračovat. A to chce respekt.
Návrat na trasu a cesta dál
Když jsme znovu nasedli na kola, bylo to jiné než ráno. Tempo klidnější, opatrnější. Přesto jsme pokračovali směrem na St. Johann im Pongau, s tím, že cílem dne bylo ujet zhruba šedesát kilometrů a najít místo na přespání.
Trasa se znovu uklidnila. Řeka nás doprovázela téměř po celou cestu, okolní hory se postupně zbarvovaly do teplejších odstínů a den se pomalu chýlil ke konci. I přes únavu a nepříjemnou zkušenost měl tenhle úsek zvláštní kouzlo. Jako by nám příroda chtěla dát najevo, že všechno špatné už máme za sebou.
Kilometry přibývaly pomalu, ale jistě.
Hledání místa na spaní
S blížícím se večerem jsme začali vyhlížet místo, kde bychom mohli přespat. Jeli jsme podél řeky, koukali po rovných plochách, křovinách, stromech. Nakonec jsme narazili na místo pod stromy u plotu, kousek od vody. Nebylo ideální, ale bylo použitelné – a hlavně už byla tma.
Zatímco jsme sundavali brašny a chystali se rozbalit spaní, všiml jsem si velkého listnatého stromu asi sto metrů dál. Šel jsem se tam podívat – a bylo jasno. Obrovský strom s širokou korunou, rovná travnatá plocha a klid, jaký si pro noc v přírodě můžeš přát. Kousek od stromu stála zvláštní dřevěná kůlna na dřevo se střechou, která celému místu dodávala skoro až pohádkovou atmosféru.
Zavolal jsem Veroniku, přenesli jsme věci a rozestlali spaní právě tam. Lepší místo bychom ten večer nenašli.
Večer, ticho a pocit, že to dává smysl
Když bylo všechno hotové, seděli jsme pod stromem, poslouchali řeku a svět kolem nás pomalu utichal. Vytáhl jsem dva lahváče – malá odměna po dlouhém a náročném dni. Nebyl to večer plný slov. Spíš klid, únava a pocit, že i přes všechno, co se stalo, jsme přesně tam, kde máme být.
První den bikepackingu nám dal víc než jen kilometry. Dal nám lekci pokory, připomněl, že dobrodružství není vždycky jen hezké, ale o to víc opravdové.
A to byl teprve začátek.
Shrnutí etapy – den 1 (Salzburg → St. Johann im Pongau)
Na závěr přidávám přehled základních statistik z první etapy. Detailní záznam včetně mapy, profilu trasy a tempa najdeš na Stravě
- Vzdálenost: cca 63 km
- Čas jízdy: necelé 4 hodiny (bez dlouhé pauzy v Halleinu)
- Převýšení: přibližně 500 m
- Povrch: převážně asfaltová cyklostezka
- Charakter etapy: ideální rozjezd, technicky nenáročné, velmi scenic
Pokračování bikepackingového dobrodružství: den 2 na trase Alpe Adria
První den na trase Alpe Adria nám ukázal, že tenhle bikepackingový trip nebude jen o krásných výhledech a pohodových kilometrech. Druhý den měl být jiný – víc v horách, s novou energií po první noci venku a s otázkou, jak si tělo i hlava sednou na vícedenní tempo. Ranní probuzení u řeky, balení kol v tichu a další kilometry směrem do alpských údolí otevřely novou kapitolu celého putování.
👉 Přečti si pokračování: Bikepacking Alpe Adria – den 2
Leave a Reply