Čtvrtý den na cyklostezce Alpe Adria byl přesně tím typem etapy, kvůli které tenhle trip vznikl. Ráno v horách, celý den v sedle, večer v historickém městě a pocit, že moře už je na dosah. Bez velkých kopců, ale rozhodně ne bez zážitků.
Ráno uprostřed Alp: probuzení pár kroků od stezky
Probudili jsme se uprostřed Alp, schovaní pod střechou, vyspaní do růžova a hlavně s výborným pocitem, že nás čeká den bez šlapání do kopce. Podle plánu měla být cesta až k moři prakticky pořád z kopce – a to zní po několika dnech v horách jako sen.
Balili jsme jen chvíli. Spali jsme sotva deset kroků od cyklostezky, takže po pár minutách jsme už byli zpátky na trase. Počasí bylo spíš šedivé, chladno a zataženo, ale pořád příjemné na jízdu.
Hned po prvních zhruba 100 metrech za tunelem jsme narazili na krásné místo na spaní. V tu chvíli nám došlo, že ta kůlna, kde jsme nocovali, vlastně nebyla žádná výhra – o kus dál by bylo ještě líp. Ale to už k bikepackingu patří.
První kilometry: sjezd, tunely a výhledy na horská města
Cyklostezka se lehce skláněla dolů, vysoko nad silnicí. Svištěli jsme po hladkém asfaltu a z výšky pozorovali horské městečko hluboko pod námi. Kolem nás pořád Alpy, ale ty nejlepší výhledy paradoxně zůstávaly za zády.
Po zhruba pěti kilometrech jsme narazili na budovu, která kdysi nejspíš sloužila jako nádraží. Dnes je z ní kavárna evidentně milovaná cyklisty. Všude italské vlaječky, obří cedule illy a přesně to, co jsme potřebovali:
- snídani
- dobré kafe
- toalety
- elektřinu na dobití mobilů a powerbank
Zastávka byla jasná.
Káva, croissanty a trochu italské parodie
Dali jsme si filtrovanou kávu a croissanty. Paní za barem mluvila anglicky, ale s tak výrazným italským přízvukem, že to znělo skoro jako parodie – a očividně si to užívala.
Jakmile jsem promrzlý dopil první hrnek, všiml jsem si, že v koutě místnosti stojí celá konvice s kávou na dolévání. Když si Veronika odskočila, neváhal jsem a šel si přidat druhé kafe. Malé vítězství dne.
Tunely, lávky a loučení s Alpami
Po snídani se jelo znatelně lépe. Cesta pořád mírně z kopce, spousta tunelů, často železné lávky nad řekou. Technicky i vizuálně jeden z nejhezčích úseků celé Alpe Adria.
Dorazili jsme do Gemona del Friuli, kde jsme se nadobro rozloučili s Alpami. Od tohoto místa už žádné stoupání, žádné dramatické horské výhledy – jen rovina směrem na jih.
Udine: únava, pauza a boj s komáry
Do Udine jsme přijeli už dost vyčerpaní – a není divu, na tachometru bylo kolem 70 km. V centru jsme si dali pořádnou hodinovou pauzu, protože jsme ji potřebovali jako sůl.
Byla neděle, spousta obchodů zavřených, ale nakonec se nám podařilo najít otevřený obchod. Nakoupili jsme pořádný oběd, svačinu a pití. Od všeho něco, nechtěli jsme riskovat, že zase nenakoupíme.
A zaparkovali se v parku hned za rohem. Jediné, co pauzu kazilo, byli komáři, kteří se nás snažili sežrat zaživa 😄
Na závěr pauzy jsme si dali napůl tiramisu z obchodu a začali plánovat cíl dne – Palmanovu.
Rovinatá Itálie: pole, vinice a nekonečná stezka
Čekalo nás ještě 20–30 km. Rozloučili jsme se s komáry a vyrazili. Úsek do Palmanovy nebyl nijak extra zajímavý – rovina, pole, místy vinice. Z jednoho keře jsem ale neodolal a ochutnal hrozny.
Stezka se klikatila často nelogicky a určitě by šla jet rychlejší trasou, ale drželi jsme se striktně cyklostezky Alpe Adria. Chtěli jsme jet celý trip po oficiální trase.
Palmanova: hradby, slavnosti a večerní pivo
Kolem sedmé večer jsme dorazili do Palmanovy. Slunce zapadalo a my vjížděli do města skrz hradby, před kterými se tvořily kolony aut – vjezd i výjezd je tu totiž jednosměrný.
Na náměstí nás čekalo překvapení: místní slavnosti, spousta stánků, ruch a příprava na ohňostroj. Do středu náměstí se nedalo projít.
Obchody byly zavřené, takže plán na večeři z obchodu padl. Nejprve jsme vyjeli za město, omrkli možnosti spaní – travnaté kopce, dost místa, jen ještě moc lidí. Usoudili jsme, že místo najdeme v pohodě, a vrátili se do města na jídlo.
V jednom z podloubí se podávalo festivalové menu – pár jídel, pár piv. Volba byla jasná. Porce byly menší, takže jsem si jídlo přidal. A pivo taky 😄
Spaní pod hradbami a ohňostroj na dobrou noc
Cestou ven z města jsem si ještě koupil malé Birra Moretti v pizzérii. Našli jsme parádní místo pod stromem před hradbami, rychle rozestlali a zalehli do spacáků.
A přesně ve chvíli, kdy jsme usínali, začal ohňostroj. Naštěstí netrval dlouho a my usínali s pocitem, že zítra nás čeká už jen 25 km do cíle – Grado a moře.
📊 Statistiky etapy – Alpe Adria Day 4
- Vzdálenost: 108,35 km
- Čas jízdy: 6:25:01
- Celkové převýšení: 386 m
- Průměrná rychlost: 16,9 km/h
- Maximální rychlost: 112,4 km/h
- Odhadovaný průměrný výkon: 90 W
- Energetický výdej: 2 072 kJ
Shrnutí etapy
Čtvrtý den byl dlouhý, fyzicky náročný hlavně vzdáleností, ale psychicky hodně příjemný. Žádné kopce, krásná infrastruktura, Itálie v celé své cyklistické kráse a večer ve městě, které stojí za to vidět.
👉 Pokračování: Alpe Adria – den 5 (Palmanova → Trieste)
Poslední den nás čekala už jen krátká etapa a první pohled na moře. Jak chutná dojet si k Jadranu po vlastní ose?
➡️ Pokračuj na další den: Alpe Adria – den 5
Leave a Reply