Datum: 8. července 2025
Vzdálenost: cca 135 km
Čas v sedle: přibližně 7 hodin
Celkové převýšení: cca 700–800 m
Profil jízdy: převážně asfalt a cyklostezky, dlouhé úseky po ochranných valech
Třetí den bikepackingového výletu už nebyl o nadšení z nového dobrodružství ani o euforii z přejezdu hranic. Byl o vytrvalosti. O tom prostě ráno nasednout, i když je všechno mokré, studené a ne úplně příjemné.
A přesně takhle ten den začal.
Ráno: mokro, chladno a bez iluzí
Probudili jsme se do vlhkého, zataženého rána. Všechno bylo mokré – silnice, tráva, kola i oblečení, které nestihlo přes noc pořádně proschnout. Teplota nebyla vyloženě nízká, ale kombinace větru a vlhka dělala svoje.
Tenhle typ rána je na bikepackingu zlomový:
- buď se zlomíš
- nebo přijmeš, že komfort dneska nebude hlavní téma
Kafe, které nepomohlo
V nejbližším městě jsme si řekli, že si zasloužíme pořádnou kávu. Zastávka v kavárně zněla jako skvělý nápad – zahřát se, nabrat energii, trochu si odpočinout.
Realita?
Kafe z automatického kávovaru, chuťově nevýrazné a spíš zklamání než povzbuzení. Ale i tak – teplo, střecha nad hlavou a pár minut v suchu se počítaly.
Dlouhé hodiny na valech: vítr jako nepřítel
Velká část dne se odehrávala na ochranných valech podél řeky. Na mapě ideální – rovina, přehledná trasa, žádný provoz.
Ve skutečnosti:
- otevřený prostor
- silný boční vítr
- zataženo a chladno
Vítr foukal prakticky neustále. Nebyl to jeden silný náraz, ale nekonečný odpor, který ti pomalu vysává energii. Kilometry ubíhaly, ale pocitově pomaleji než kdy jindy.
Tohle byl den, kdy:
rychlost nehrála roli, důležité bylo jen jet dál.
Malý stres: ztracený mobil
Někde během dne přišel krátký, ale nepříjemný moment – ztratil jsem mobil. Na pár minut se v hlavě rozjela klasická spirála:
- mapy
- komunikace
- fotky
- celý zbytek výpravy
Naštěstí netrvalo dlouho a mobil se znovu objevil. Úleva byla obrovská – další připomínka, jak tenká je hranice mezi „nepohodou“ a opravdovým problémem.
Večeře nikde a hlad jako společník
Jak se den blížil ke konci, začali jsme řešit klasickou otázku: kde dneska spíme a kde se najíme.
Spaní se nakonec podařilo vyřešit nečekaně skvěle. Jídlo už bohužel ne.
Obchody zavřené, restaurace nikde. Nakonec bylo jasné:
👉 večeře dnes nebude
👉 počkáme až do rána
Na bikepackingu to není ideální, ale někdy se prostě jede podle možností, ne podle plánů.
Noc v třípatrové rozhledně
Místo na spaní bylo ale výjimečné.
Na malém poloostrůvku mezi dvěma rameny řeky jsme našli třípatrovou rozhlednu. Pevná konstrukce, střecha, relativní závětří. Ideální úkryt po dlouhém, studeném dni.
Leželi jsme vysoko nad zemí, kolem ticho, pod námi voda.
Unavení, hladoví – ale v bezpečí.
(Tady se perfektně hodí hlavní fotka večera nebo spaní.)
Co si z třetího dne odnést
✔️ Vítr dokáže být horší než kopce
✔️ Mokro a chlad vysávají energii rychleji než horko
✔️ Jídlo je klíčové – ale někdy prostě není
✔️ Spaní „na neplánovaném místě“ může být to nejlepší z celého dne
Statistiky dne 3 – rychlé shrnutí
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Vzdálenost | cca 135 km |
| Čas v sedle | ~ 7 h |
| Celkové převýšení | cca 700–800 m |
| Počasí | zataženo, mokro, chladno, silný vítr |
| Povrch | asfalt, cyklostezky, valy |
| Spaní | třípatrová rozhledna na poloostrůvku |
| Večeře | ❌ (až ráno) |
| Pocit z dne | vyčerpání, klid, ticho |
Závěr: tichý, studený, ale silný den
Třetí den nebyl vizuálně nejhezčí ani fyzicky nejlehčí. Ale právě tyhle dny dělají z bikepackingového výletu opravdový příběh. Bez dramat, bez heroických momentů – jen jízda, vítr, chlad a rozhodnutí pokračovat.
A ráno?
To už čekala nová kapitola.
👉 Pokračování:
Bikepacking den 4: Praha – Balt den 4: Jedna rychlost, déšť a noc pod mostem
Leave a Reply